Blog

Od štětce k tištěné ilustraci

 

Složitý příběh obrázku, který putuje z lidských rukou přes počítač do knihy.

 

Zatímco do první knížky vznikaly obrázky trošku nesměle a s údivem, do té druhé vznikaly s lehkostí a hravostí. A tak se stalo, že druhá várka je světlejší a plná jemných odstínů. Šedá už není jenom šedá a zrzavá může mít klidně tisíc verzí. To je úžasná, úžasná věc.

Dokud nechcete ty hravé ilustrace dostat z papíru dál.

 

A tak nastává fáze jedna, skenování, můj největší nepřítel. Obecně vzato těch tmavších obrázků se bát nemusíte. Ty se mi podařilo obstojně naskenovat i v domácích podmínkách. To nad těmi světlými budete ronit slzy.

Nejenže se z nich stanou bledulky, ta vymazlená šedá změní barvu do jakési kovové a vy vidíte, jak se duch obrázků kamsi vytratil.

 

Hluboké rozpaky ale rychle střídá fáze dva, která je po prvním nevyhnutelném zklamání o poznání bojovnější. Úprava ilustrací. Kontrola kontur, barevnosti na několika monitorech… Naštěstí čím déle se na výsledek díváte, tím více ho přijímáte za vlastní. Je trošku kontrastnější, ale líbívý. 

Nadšení lidí, kteří neviděli originály, vás hezky kolíbá. A tak se smíříte s novou podobou ilustrací a jste spokojení.

 

Ovšem nic netrvá věčně, protože následuje fáze tři, zapeklitá. Alchymistická. Tisk.

Asi stojí za to zprvu vypsat, co všechno ovlivňuje tisk: odstín papíru, savost papíru, ne, není ofsetový papír jako ofsetový papír, digitální tisk je za mě prostě hezčí než ofsetový, ale tím tisknout nemůžete, stroj, nastavení stroje, kterým lze ještě ovlivnit výsledek asi o 10-15%, ale u všech obrázků stejně, když si to každý žádá jinak a v neposlední řadě věci mezi nebem a zemí jako je třeba vlhkost vzduchu.

Na téma, kolik existuje proměnných při výrobě knihy jsem s telefonem na uchu prochodila spoustu kilometrů. Je jich hodně, těch proměnných. Přijala jsem to. Moment. Budu upřímná, se skřípěním zubů jsem se to snažila přijmout. Ale zkuste si kontrolovat celek, když můžete kontrolovat jen jeho části, o jejichž interakci vám nikdo nic s jistotou nepoví.

„Ona je to trošku taková alchymie, víte.“ Ano vím, takhle končily všechny mé dlouhé hovory s různými tiskárnami. Já vím!

A tak rozhodíte rukama a pohlédnete k nebi. Víte totiž, že s těmi prostředky, které máte k dispozici, jste udělali maximum.

 

Ale také tušíte, co by šlo udělat jinak…
Šlo by naskenovat obrázky na uměleckém skeneru. To by ovšem trvalo a stálo minimálně třicet tisíc navíc.
Šlo by najít opravdu nadpozemsky zkušeného grafika, kterého byste ale v téhle fázi samovydavatele nezaplatili. A také byste se na něj asi načekali.
Šlo by si namísto certifikovaného nátisku nechat udělat skutečný nátisk na stroji, který bude později tisknout knihu, pak upravovat obrázky a znovu nechat natisknout. Na to je ale potřeba hodně času a každá taková A3, což není zdaleka celá vaše knížka, vyjde na šest tisíc.
Šlo by pohlídat odstín papíru a případně počkat na jiný. Ovšem  dnes prý nikdo neví, kdy papír dorazí a za kolik peněz.
Šlo by si stoupnout k právě začínajícímu ostrému tisku a ještě doladit to, co by šlo (ale bez výše zmíněného s tím o moc nehnete).
Šlo by to všechno, teoreticky.

 

Pak už zbývá je jedno. Čekat. Doufat. A přát si.
Když ladili barvičky v tiskárně, říkali mi, že ilustrace jsou krásné a barvy, že vyšly pěkně, že se jim to moc líbí. A já už vím, že v těhle věcech musím dát spíš na ostatní než na sebe.

V mnoha ohledech pořád pátrám po dokonalosti. Ale učím se. Také jsem zkrátka chtěla za vámi poslat to, co jsem prvně na čtvrtkách nakreslila.

A tak jsem jsem získala nový respekt k originálům. Doteď se mi jen tak povalují ve skříni, většina s nějakým upatláním, protože mě nebaví dávat si pozor při malování. Raději věnuju veškerou péči obrázku. Ale tulící sloníky už jsem si zarámovala, i s tou šmouhou.

Chtělo to odilustrovat dvě knížky, abych pochopila, že exkluzivita originálů není úplně uměle vytvořená. Originál stojí na prvopočátku. A jako takový je nedotknutelný, zamčený v čase se všemi svými kouzly. A šmouhami.

 

Úplně na závěr bych chtěla dodat, že tu cestu od štětce k tisku a od nápadu ke knížce miluju celou, celičkou. Včetně veškerých zklamání, marných snažení a kompromisů.

Možná tak se pozná, že děláte něco, co dělat máte. Neměnila bych nic. Dokonce bych nezdokonalovala ani ten proces. A to už je co říct. 

 

✐ ✎